Rakousko (stát)

Rakousko – informace o státu

Země	Rakousko
Oficiální název	Rakouská republika
Hlavní město	Vídeň
Kontinent	Evropa
Rozloha	83 858 km²
Počet obyvatel	8 504 850 (2014)
Vznik státu	1. 1. 1156
Nejvyšší hory	Grossglockner 3797 m
Nejdelší řeky	Donau 2850 (v Rakousku 358 km)
Státní zřízení	pluralitní federativní republika s dvoukomorovým parlamentem
Největší města	Wien (hl. město) 1 550 000, Graz 240 000, Linz 205 000
Úřední jazyk	němčina
Etnický původ/Národnostní složení	Rakušané 93,2%, občané bývalé Jugoslávie 2,7%, Turci 1,5%, Němci 0,6%, ostatní 2%
Náboženská příslušnost	římští katolíci 78,5%, ateisté a bez vyznání 8,5%,, protestanté 5%, muslimové 2,2%, ostatní 2%
Měna	1 euro = 100 centů
Hrubý domácí produkt (HDP)	41 908 US dolarů (2012)
Průměrný věk dožití obyvatel	79.07 let (2006)
Struktura HDP	zemědělství a rybolov 2,7%, těžba a průmysl 28,6%, stavebnictví 7,2%, služby 61,5%

Rakousko – sousední státy

Stát	Hlavní město	Rozloha	Populace
Česko	Praha	78 866 km²	10 513 800
Itálie	Řím	301 318 km²	59 943 933
Lichtenštejnsko	Vaduz	160 km²	37 132
Maďarsko	Budapešť	93 032 km²	9 906 000
Německo	Berlín	357 022 km²	80 619 000
Slovensko	Bratislava	49 033 km²	5 415 949
Slovinsko	Lublaň	20 256 km²	2 061 963
Švýcarsko	Bern	41 284 km²	8 112 200

Referát

Dnešní Rakousko je malou spolkovou republikou, ale dříve to byla jedna z největších říší v Evropě. Historická moc Rakouska upadla, ale dobrá geografická poloha na hranicích mezi západní a východní Evropou zajišťuje vliv na hospodářský a politický vývoj v této části Evropy. Přírodní krásy země, spolu s kosmopolitní atmosférou a kulturní přitažlivostí rakouských měst, udělaly z Rakouska světově důležité středisko cestovního ruchu.

Rakousko je vnitrozemská země ve střední Evropě a vzhledem ke svému téměř 600 km dlouhému území sousedí celkem s osmi státy. Jeho kostru tvoří Alpy a dopravní osu řeka Dunaj.

Povrch Rakouska

Rakousko lze členit na tři velké přírodní oblasti: alpskou soustavu, východní nížiny a vysočiny podél hranice s Českou republikou.

Alpy zaujímají asi 60 % plochy země a probíhají v několika pásmech od západu na východ. Centrální horské pásmo – Taury – se dělí na Vysoké s nejvyšší horou Grossglockner (3797 m) a Nízké (2863 m) na východě. Pokračováním Taur na západ jsou Zillertálské a Ötztalské Alpy, na italských hranicích přerušené komunikačně důležitým průsmykem Brenner (1371 m). Toto pásmo končí na švýcarských hranicích masivem Silvretta a Rätikon. Po obou stranách centrálního krystalického pásma se táhnou divoká a rozeklaná pohoří vápencových Alp, která se na východě spojují. Na severu jsou nejvyšší masivy Dachsteinu (2996 m) a Hochkönigu (2941 m), na jihu Karnské Alpy (2780 m) a Karavanky tvoří hranici s Itálií a Slovinskem. Vápencové Alpy se snižují k východu do údolí Dunaje, na jihovýchod do pahorkatin Štýrska a Burgenlandu.

Severovýchod vyplňuje úrodná Vídeňská pánev s vápencovými pahorky, které představují výběžky Vídeňského lesa. Za Litavskými vrchy na hranicích s Maďarskem leží bažinami obklopené velké a mělké Neziderské jezero. Na sever od údolí Dunaje se rozkládá Rakouská žulová plošina (přes 1000 m) táhnoucí se až k pohraniční Šumavě.

Dunaj, druhá největší řeka Evropy, protéká severním Rakouskem od západu na východ a jeho velké přítoky a zdrojnice Inn, Salzach, Enns, Müra, Dráva a další odvodňují téměř celé Rakousko a člení Alpy dlouhými a hlubokými údolími. Pouze malé Voralbersko na západě je odvodňováno do hraničního Bodamského jezera a Rýna.

Podnebí

Nižší polohy Rakouska mají mírné kontinentální klima. Srážky na většině území přesahují 1000 mm (v západních Alpách i 2000 mm), pouze Vídeňská pánev je ve srážkovém stínu a dostává 600–800 mm srážek ročně. Průměrné lednové teploty na celém území klesají pod bod mrazu. Nejtepleji je v okolí Vídně a Feldkirchu na nejzazším západě. Sněžná čára leží ve výšce 2500 až 2800 m.

Rostlinstvo a zvířena

Rakousko je z velké části pokryto lesem (téměř 40 % rozlohy) a loukami (téměř 25 %). Východ tvoří kulturní step. Původní lesy v nižších polohách prakticky vymizely. V Alpách ve středních výškách rostou jehličnaté lesy a nad hranicí stromů ve výšce 2000 m se rozkládají pestré alpínské louky. V lesní zóně Rakouska žijí jeleni, srnčí zvěř a divoká prasata, v Alpách kamzík, kozorožec, svišť, vzácně i medvěd. Neziderské jezero představuje jedinečnou ornitologickou oblast.

Společnost

Rakousko má dlouhou a složitou historii plnou válek, invazí a bitev. Nynější Rakousko je stabilním neutrálním státem s vysokou mezinárodní kulturní reputací a tendencí k silnější evropské integraci.

Dějiny Rakouska

Území Rakouska bylo osídleno již ve starší době kamenné. Od 10. století př. n. l. bylo osídleno Ilyry, kteří přišli od Jaderského moře a vytvořili zde kvetoucí halštatskou kulturu doby železné. Ve 3.-2. století př. n. l. vzniklo ve východních Alpách království Keltů. To bylo roku 46 pod názvem Noricum připojeno k Římské říši. Byly vybudovány silnice, obranný val a střediska Vindobona a Carnuntum. Následovaly vpády Germánů a Hunů a v 6. století většinu země obsadili Bavoři a Slované. V 7. století vzniká první knížectví – slovinská Karantánie, podřízená od roku 743 Bavorsku.

Připojení celé oblasti k Francké říši roku 788 vedlo k rychlému rozšíření křesťanství. Ale brzy po rozpadu Francké říše vtrhli do země Maďaři (907). Později byla obnovena Východní marka a roku 976 vzniklo Korutanské vévodství a rakouské markrabství v rámci Svaté říše římské. Za vlády Babenberků (976–1246) bylo území rozšířeno a celé získalo statut vévodství.

Po krátké vládě Přemyslovců nastoupili němečtí Habsburkové, kteří vládli až do roku 1918. Během 16. století Habsburkové sňatky rozšířili své panství do Čech, Burgundska, Španělska, Nizozemí a části Itálie a kontrolovali i španělské kolonie v Americe. Proti jejich nadvládě se stavěli na odpor sousední Maďaři a Češi. 16. a 17. století bylo obdobím bojů proti tureckým vpádům od jihovýchodu a represí protestantských reformátorů. Ve třicetileté válce (1618–48) bojovali Habsburkové proti Čechám, Švédsku a Dánsku. Po r. 1648 se upevnilo habsburské panství nad Maďarskem a Čechami. V 18. stol. došlo k válce s Francií (1701–14) a po smrti posledního mužského potomka Karla VI. (1711–40) k válce s Pruskem (1740–48) o dědictví habsburské.

Přes oslabení způsobené téměř nepřetržitým válčením zůstalo Rakousko velmocí až do válek s napoleonovskou Francií (1792 až 1815). V této době zahrnovala rakouská říše Chorvatsko, Uhry, Čechy, Itálii, Slovensko a část Polska. V roce 1815 na vídeňském kongresu byly stanoveny nové hranice říše a Rakousko stanulo v čele německé konfederace, spolku 39 nezávislých německých států, a získalo i nová území (Benátsko, Dalmácii).

Obnova rakouské říše v Evropě se uskutečnila díky politickému umění kancléře knížete Metternicha (1773–1859). Jeho absolutistická konzervativní politika však vyvolávala odpor rozmáhající se buržoazie a národního hnutí. To přerostlo v roce 1848 v revoluci a Metternich byl donucen odstoupit. Následovalo krátké reformní období, ale posléze obnovení tzv. Bachova absolutismu. Rakousko však bylo oslabováno vnitřními spory a válkami (roku 1859 po bitvě u Solferina ztratilo Lombardii) a naopak v Německu rostl vliv Pruska. Po prusko-rakouské válce v roce 1866 bylo Rakousko vyloučeno z německé konfederace. Nová ústava roku 1867 dala vznik Rakousko-uherské říši. Etnické nepokoje v zemi zejména v souvislosti s okupací Bosny a Hercegoviny pokračovaly. Atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este (1863–1914), dědice rakouského trůnu, uskutečněný v Sarajevu srbským nacionalistou rozpoutal 1. světovou válku. Po porážce roku 1918 vznikla Rakouská republika v dnešních hranicích.

Ztráta území a zdrojů vedla k hospodářskému úpadku, závislosti na Německu a v roce 1939 k nastolení fašistické diktatury. V roce 1938 Adolf Hitler Rakousko anektoval a připojil zemi k Třetí říši. Na konci 2. světové války bylo. Rakousko obsazeno vítěznými mocnostmi (Vídeň sovětskými vojsky). Dne 13. května 1955 byla podepsána Státní smlouva, která znamenala vytvoření nezávislé a neutrální republiky. V říjnu opustily zemi zbývající okupační jednotky. Od té doby se datuje ekonomický a politický rozvoj země. Od roce 1989 se země stala útočištěm desetitisíců uprchlíků z východní Evropy a Balkánu. V roce 1994 obyvatelstvo schválilo vstup do Evropské unie.

Státní zřízení

Rakousko je federativní republika tvořená devíti spolkovými zeměmi (jednu představuje hlavní město Vídeň). Hlavou státu je prezident volený obyvatelstvem v přímých volbách na šest let. Ten jmenuje spolkového kancléře a vládu. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament; skládá se z Národní rady (dolní sněmovna, 183 poslanců) volené na čtyři roky systémem poměrného zastoupení. Má větší pravomoce než Spolková rada (horní sněmovna, 63 členů), která reprezentuje jednotlivé spolkové země. Každá země má vlastní ústavu, parlament a vládu odpovídající za uplatňování zemských zákonů.

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Rakouska je národnostně jednotné, i když jeho historický původ je rozmanitý. Vzhledem k silné imigraci zejména z bývalé Jugoslávie se podíl Rakušanů stále snižuje. Rozmístění obyvatel vykazuje velkou nerovnoměrnost a 1/5 populace žije ve Vídni, bývalé metropoli velké říše. Na venkovské osídlení připadá více než 1/3 populace. V zemi se mluví několika dialekty, jako např. tyrolštinou, kraňským a vorarlberským nářečím. Většina Rakušanů jsou římští katolíci, ale významně jsou zastoupeni i ateisté a luteráni. Židovská obec ve Vídni měla 12 000 členů, z nichž většina zahynula ve 2. světové válce.

Země oplývá bohatou kulturní historií, nejvíce však proslula v hudbě. Mezi slavné rakouské skladatele patří Joseph Haydn (1732–1809), Wolfgang Amadeus Mozart (1756–91), Franz Schubert (1797–1828), Johann Strauss starší (1804–49) a mladší (1825–99) a Anton Bruckner (1824–96). Do mladší generace skladatelů patří Arnold Schoenberg (1874–1951), zakladatel moderní vídeňské skladatelské školy a směru zvaného dodekafónie, a další skladatel Alban Berg (1885–1935). Dnešní Vídeňský filhar-monický orchestr a Vídeňská státní opera s řediteli, jako byl Gustav Mahler (1860 až 1911) a Herbert von Karajan (1908–92), si získala mimořádnou mezinárodní reputaci. Mezi rakouské malíře patří například Gustav Klimt (1862–1918), Egon Schiele (1890 až 1918) a Oscar Kokoschka (1886–1980). Světoznámý je psychiatr Sigmund Freud (1856–1939) se svou psychoanalýzou. Lidová kultura se zvláště rozvíjí v Tyrolsku, kde je podporována zemskou vládou.

Hospodářství Rakouska

Poloha Rakouska mezi západní a východní Evropou zajišťuje zemi důležité postavení v mezinárodním obchodě. Rakousko se rychle přeměnilo z převážně agrární země na stát s vyspělým průmyslem a vysoce rozvinutými službami. Kombinace tržních zásad s vysokým stupněm státní kontroly umožnila další rozvoj ekonomiky při zachování kontroly inflace a nezaměstnanosti.

Zemědělství a lesnictví

Rakouské zemědělství vzhledem k těžkým horským podmínkám a konzervativním farmářům zaměstnává relativně vysoký podíl pracujících (7 %). I když se obdělává jen 18 % plochy země, intenzivní modernizace a nové zemědělské metody způsobily, že země je ze 75 % soběstačná ve výrobě zrnin a zeleniny. Většina orné půdy leží v nížinách na východě, kde se pěstuje cukrovka, kukuřice, ječmen a pšenice společně se zeleninou. Největší plochy vinic má Dolní Rakousko a Burgenland, ale jsou i ve Vídni. Hodnotou produkce převažuje živočišná výroba s chovem skotu na mléko i maso na kvalitních pastvinách a vepřů na východě země, kde má bohatou krmivovou základnu. Podílem lesů na rozloze země zaujímá Rakousko 4. místo v Evropě za Finskem, Švédskem a Slovenskem. Lesy jsou vesměs ve vlastnictví malých producentů, ale velká hospodářství jsou většinou státní. Produkce dřeva je významná zejména pro výrobu papíru, který se ve velkém vyváží. Exportuje se také řezivo.

Průmysl

Rakousko má rozmanité, ale většinou nedostatečné nerostné zdroje. Země je největším světovým producentem magnezitu. Významná je i těžba grafitu, wolframu, kaolínu a soli. Klesá těžba rud železa, olova a zinku. Ve Vídeňské pánvi se těží i ropa a zemní plyn, ale rozhodující část spotřeby kryje dovoz. Těžba i výroba energie je pod státní kontrolou. Téměř 3/4 elektřiny vyrobí hydroelektrárny. Již dříve bylo na základě referenda rozhodnuto, že postavená jaderná elektrárna nebude vůbec spuštěna. Nejdůležitější odvětví představuje státní, ale velmi efektivní hutnictví železa koncentrované v Linzi. Další střediska ocelářství představují Kapfenberg a Leoben. Asi polovina z roční produkce kolem 3,5 mil. tun surového železa a 4,5 mil. tun oceli se vyváží. V Ranshofenu u Braunau se nachází jedna z největších hliníkáren na světě. Významná je produkce důlních a hutních zařízení, stavebních strojů a účelových vozidel, elektrotechniky, polovodičů, optiky, měřicí, sdělovací a regulační techniky i spotřební elektroniky (Vídeň, Salzburg, Villach, Kitzbühl). Následuje průmysl chemický s důležitou výrobou hnojiv, plastů a umělých vláken (Linec a Lenzing). Velkou rafinerii má Schwechat u Vídně. Důležité je potravinářství a tradiční dřevozpracující (včetně proslulé výroby hudebních nástrojů ve Vídni) a papírenský průmysl.

Obchod a finančnictví

Peněžní politika je z velké části kontrolována státem; Rakouská národní banka je zčásti pod státní kontrolou, i když ostatní banky a finanční instituce jsou soukromé. Hlavním obchodním partnerem je Německo, na které připadá kolem 40 % obratu zahraničního obchodu, následováno s odstupem Itálií a Švýcarskem. V roce 1960 se Rakousko stalo členem Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) a roku 1994 potvrdilo referendem svůj vstup do Evropské unie v roce 1995.

Rakousko má dlouhodobě pasivní bilanci zahraničního obchodu, která je vyrovnávána příjmy z cestovního ruchu. Rakousko vykazuje nejvyšší podíl příjmů z cestovního ruchu na hrubém domácím produktu ze všech evropských zemí (8–9 %). Každoročně zemi navštěvuje kolem 20 milionů turistů.

Doprava a spoje

I když má Rakousko výhodnou polohu v centru Evropy, horský terén brání efektivnímu vedení dálkových tras. Silnice a železnice jsou vedeny údolími převážně západovýchodního směru, a tak pro spojení Německa a jižní Evropy muselo být v Alpách vybudováno velké množství tunelů a dalších staveb. Nejdůležitější dálnice vede z Německa přes Brennerský průsmyk do Itálie, další překonává Taury dlouhým tunelem. Železnice jsou státní a více než z poloviny elektrifikované.

Vodní doprava na úseku Dunaje dlouhém 358 km slouží i spojení s Německem a Černým mořem. Největší přístavy jsou ve Vídni a Linci. Rakouské aerolinie obstarávají spojení mezi městy Vídeň, Linec, Salzburk, Innsbruck, Štýrský Hradec a Klagenfurt a využívají mezinárodního letiště Schwechat asi 19 km jihovýchodně od Vídně.

Telekomunikace jsou na vysoké úrovni. Všechna rozhlasová média jsou provozována státní Rakouskou rozhlasovou společností. Specifické zákony o vysílání zakazují cenzuru a zásahy státu. V zemi vychází asi 30 deníků, z nichž nejdůležitější je Neue Kronen Zeitung, který sídlí ve Vídni.

Sociální péče a školství

Stát zajišťuje celý systém sociální péče, včetně dávek v nezaměstnanosti, mateřství a starobních důchodů. Z národního zdravotního pojištění se platí veškeré lékařské a nemocniční ošetření.

Vzdělání je v Rakousku bezplatné a podpora je poskytována i na vyšších stupních a při vzdělávání dospělých. Úroveň vzdělanosti je velmi vysoká. V Rakousku je 15 universit, technických a dalších specializovaných vysokých škol, včetně akademií pro hudbu a umění. Vídeňská univerzita byla založena v roce 1365 a je jednou z největších v Evropě.