Austrálie (stát)

Austrálie – informace o státu

Země	Austrálie
Oficiální název	Australský svaz
Hlavní město	Canberra
Kontinent	Austrálie a Oceánie
Rozloha	7 741 220 km2
Počet obyvatel	23 414 552 (2014)
Vznik státu	1. 1. 1901
Nejvyšší hory	Mount Kosciusko 2 230 m
Nejdelší řeky	Murray-Darling 3 780 km
Státní zřízení	federativní stát – konstituční monarchie – s dvoukomorovým parlamentem
Největší města	Sydney 3 715 000, Melbourne 3 125 000, Perth 1 960 000 (aglomerace), Brisbane 1 370 000, Adelaide 1 050 000, Newcastle 445 000, Canberra (hl. město) 318 000
Úřední jazyk	angličtina
Etnický původ/Národnostní složení	Evropané 91,2%, původní obyvatelé 1,5%, Asiaté 5,3%, ostatní 2%
Náboženská příslušnost	římští katolíci 26,5%, anglikáni 24%, jiní protestanté 17,5%, bez vyznání 12,5%, jiní křesťané 5,5%, ostatní 14%
Měna	1 australský dolar (A$) = 100 centů
Hrubý domácí produkt (HDP)	41 954 US dolarů (2012)
Průměrný věk dožití obyvatel	80.50 let (2006)
Struktura HDP	zemědělství a rybolov 3%, těžba 5%, průmysl 18,5%, stavebnictví 8%, služby 65,5%

Referát

Austrálie je federací šesti států, dvou pevninských a dalších ostrovních teritorií. Mezi svazové státy patří Queensland na severovýchodě, Nový Jižní Wales a Viktorie na jihovýchodě, Jižní Austrálie na jihu, Západní Austrálie, zaujímající západní třetinu kontinentu, a Tasmánie – ostrovní stát na jih od Viktorie. K pevninským teritoriím patří Severní teritorium (severní a střední Austrálie) a Území hlavního města Canberra v Novém Jižním Walesu. Ostrovních teritorií je obydleno jen několik.

Austrálie je jedním z největších světových exportérů surovin. Jejich významným odběratelem je průmyslově velmi vyspělé, ale na přírodní zdroje chudé Japonsko. Vlastní průmyslová výroba Austrálie trpí silnou konkurencí sousedních států jihovýchodní Asie.

Přírodní poměry

Australský ostrovní kontinent omývají vody Indického oceánu (na severu Arafurské a Timorské moře, na jihu Velký australský záliv), Tasmanova a Korálového moře Tichého oceánu. Jeho pevninská část je téměř tak veliká jako Spojené státy bez Aljašky. Jako celek je tento kontinent nejméně hornatý a také nejsušší na celém světě; téměř třetinu jeho povrchu zaujímají pouště, ale i ostatní území je dosti suché.

Povrch a podnebí

Povrch Austrálie tvoří tři základní orografické oblasti: Velká západoaustralská plošina zaujímající přes polovinu země, Středoaustralská pánev a východní hornatina Velkého předělového pohoří.

Velká západoaustralská plošina je vcelku jednotvárná, členitější oblasti představují vysočina Kimberley a Arnhemská země na severu a MacDonnellovo a Musgraveovo pohoří uprostřed kontinentu. Plošina se zvedá od západního pobřeží a pak mírně klesá k východu do „rudého středu“ kontinentu, pojmenovaného podle výrazně rudohnědého zbarvení půdy. Mezi okrajem plošiny a Musgraveovým pohořím se tyčí největší skalní monolit na světě – Ayersova skála, známá také pod svým původním domorodým názvem Uluru; měří po obvodu 10 km, je přes 300 metrů vysoká a na slunci opticky mění barvu.

Středoaustralskou pánev tvoří tři rozsáhlé artéské, často slané pánve oddělené od sebe nízkými hřbety; každá z nich je bohatou zásobárnou podzemní vody. Největší je Eyreova pánev odvodňovaná do Eyreova jezera v jejím jihozápadním cípu. Plošně nejmenší Murrayovou pánví protékají dvě nejdelší a hospodářsky nejvýznamnější australské řeky – Murray a její přítok Darling.

Na východ od Středoaustralské pánve se povrch zvedá k Velkému předělovému pohoří a pak poněkud prudčeji spadá k pobřežním nížinám, které soustřeďují více než polovinu obyvatelstva země. Od severního Queenslandu až na jižní pobřeží Viktorie se horská pásma táhnou rovnoběžně s pobřežím a pak se znovu objevují na Tasmánii. V nejvyšší části, tzv. Australských Alpách, na jihovýchodě přesahují výšku 2000 metrů. Na jihu západně od Sydney se zvedají Modré hory. Střední část je nízká, vyšších výšek (přes 1500 m) dosahuje pohoří na severu u města Cairns. Paralelně s pobřežím Queenslandu se táhne největší korálový útvar na světě – Velký bradlový útes, který v délce asi 2300 km sahá až k Nové Guineji. Australská pevnina je geologicky poměrně stabilní, naopak oceánská teritoria tvoří četné mladé ostrovy sopečného původu.

Podnebí se mění se zeměpisnou šířkou od tropického až k mírnému. Nejchladněji je v horách na jihovýchodě a na Tasmánii- jsou to jediná místa, kde pravidelně sněží. Leden a únor obvykle bývají nejteplejší měsíce; letní období se prodlužuje směrem k severu. Nejzazší sever, nejblíže u rovníku, vykazuje vysoké teploty po celý rok. Aridní a semiaridní oblasti západní a střední Austrálie mají dlouhé periody sucha. V pánvi Eyreova jezera často ročně nenaprší ani 150 mm srážek. Naproti tomu Arnhemská země na severním pobřeží a severovýchodní Austrálie mají vlhké monzunové klima. Severozápadní a východní pobřeží sužují občasné záplavy a tajfuny. Na severním a jihovýchodním pobřeží a na Tasmánii roční průměrný úhrn srážek přesahuje 2000 mm, v Queenslandu i 3000 mm.

Řeka Murray a její přítoky napájené vydatnými srážkami ve Velkém předělovém pohoří poskytují vodu většině zavlažované půdy v zemi. Podzemní voda artéských pánví je životně důležitým zdrojem umožňujícím život obyvatel a chov dobytka, zejména v suchém vnitrozemí. Velká část území Austrálie je bezodtoká.

Rostlinstvo a zvířena

Původní lesy a křoviny se vyskytují převážně na severním a východním pobřeží a podél vnitrozemských vodních toků. Charakteristickými stromy Austrálie jsou blahovičníky (eukalypty) a trnovníky (akácie). Směrem do vnitrozemí s přibývající ariditou přechází krajina v savany (buš) a křovinaté porosty, polopouštní a pouštní formace.

Rozsáhlé oblasti původních porostů byly vymýceny pro stavební dřevo, získání orné půdy, často na jejich místě byly vysázeny dovezené užitkové druhy. Původní rostlinstvo v některých oblastech kontinentu mizí vinou milionových stád pasoucího se dobytka a cizorodých plevelů zavlečených do země s evropskými obilninami.

Zvířena je vesměs endemická. Většina původních savců jsou vačnatci, mezi něž patří klokani, medvídkovité koaly, vombati a vačice, jejichž mláďata se rodí po velmi krátké době a dorůstají pak v matčině břišním vaku. Ještě neobvyklejší jsou savci z řádu ptakořitných, zastoupení dvěma druhy: ptakopysky a ježurami, které kladou vejce a kojí mláďata. Většinu rozmanitého australského ptactva tvoří endemické druhy, např. běhavý pštros emu hnědý nebo ledňák obrovský. Zcela chybějí šelmy.

Tyto živočišné druhy stejně jako původní rostlinstvo mohou jen stěží obstát v konkurenci se zvířaty a organismy, které sem přivezli Evropané. Divoký pes dingo je jediným zvířetem, které přišlo s původními obyvateli kontinentu. V Austrálii žije také jinde nevídané množství druhů jedovatých plazů a pavouků.

Dějiny Austrálie

Prvními přistěhovalci do Austrálie zřejmě byli její současní domorodci – australští černoši, kteří sem přišli z jihovýchodní Asie někdy před 40 000 lety. Živili se lovem a sběrem a životní prostředí kontinentu ovlivňovali jen nepatrně. Dnes, po dvou stoletích evropské kolonizace, původní životní prostředí Austrálie utrpělo nenapravitelné ško­dy.

Prvním Evropanem, který v březnu 1606 prokazatelně spatřil australskou pevninu, byl holandský kapitán Willem Jansz. Španěl Luis Vaez de Torres sice o několik týdnů později proplul průlivem, který dnes nese jeho jméno, ale je téměř jisté, že Austrálii vůbec nespatřil. Tuto oblast zmapovalo až několik pozdějších holandských mořeplavců. Tasmánie se původně jmenovala Van Diemenova země; nazval ji tak Abel Tasman (asi 1603–59), který ji objevil v r. 1642. Na Tasmánii byla přejmenována až v r. 1855. Další průzkum zde provedl britský mořeplavec James Cook (1728–79), který roku 1770 objevil a pojmenoval Botanický záliv v Novém Jižním Walesu.

Britští zločinci odsouzení k vyhnanství byli v tomto období dopravováni do Ameriky, ale když vypukla americká válka za nezávislost (1775–83), byla zapotřebí nová trestanecká kolonie. Britská vláda pro ni nejprve vybrala Botanický záliv a později severnější Port Jackson, z něhož se později vyvinulo Sydney. Tasmánie, Queensland, Viktorie a Západní Austrálie byly původně také trestaneckými koloniemi. Deportace odsouzených vězňů skončily až v r. 1868.

Prudký rozvoj chovu ovcí v 30. letech 19. století vytlačil původní obyvatele z jejich historických území. Objevení zlatých dolů v Novém Jižním Walesu a ve Viktorii v letech 1851 a 1852 vyvolalo nové vlny přistěhovalců. Demonstrace horníků proti vysokým licenčním poplatkům a za přiznání hlasovacího práva byly r. 1854 poblíž Ballaratu ve státě Viktorie potlačeny vojskem. Šest samosprávných kolonií v r. 1901 založilo federaci Australský svaz s parlamentem v Melbourne. V r. 1911 bylo z Nového Jižního Walesu vyčleněno teritorium australského hlavního města, na němž začala vyrůstat nová federální metropole Canberra. Parlament v ní poprvé zasedal v r. 1927.

Za 1. světové války bojovaly australské jednotky po boku Britů. Austrálie byla podobně jako Británie v 30. letech těžce postižena světovou hospodářskou krizí, ale po vypuknutí 2. světové války opět přispěchala Británii na pomoc. Po japonském útoku na havajský přístav Pearl Harbor se v r. 1941 rozpoutaly dlouhé a těžké boje o kontrolu nad Tichým oceánem, které sblížily Austrálii se Spojenými státy.

Po válce vzrostl vývoz zemědělských produktů a mnoho měst prožívalo nové období rozkvětu. Nové vlny přistěhovalců z Evropy oslabovaly australské svazky s Británií. Přetrvávaly však také rasové předsudky vůči australským domorodcům. Původní obyvatelé až do r. 1962 neměli občanská práva a do sčítání obyvatelstva byli poprvé zahrnuti až v r. 1971.

Státní zřízení

Austrálie je federativní stát, formálně konstituční monarchie. Hlavou státu je britská královna zastupovaná generálním guvernérem. Nejvyšším zákonodárným sborem je dvoukomorový parlament: dolní komora- Sněmovna reprezentantů má 148 poslanců volených na tři roky, horní komoru – Senát tvoří 76 senátorů volených na šest let. Federální parlament i vláda v čele s ministerským předsedou, vzešlá z obou komor parlamentu, mají sídlo v Canbeře.

Austrálie má třístupňový systém vlády a veřejné správy: federální parlament, šest parlamentů svazových států a kolem 900 místních úřadů státní správy.

Severní teritorium se stalo samosprávnou jednotkou v r. 1978 a Území hlavního města Canberry v r. 1989. Šest zámořských teritorií nemá vlastní samosprávné orgány. Austrálie je plně nezávislým státem v rámci Britského společenství národů; udržuje pevné tradiční svazky s Velkou Británií.

Obyvatelstvo

Většina z téměř 18 milionů Australanů je evropského, zejména britského původu. Původní obyvatelé – Austrálci představují jen 1,5 % veškeré populace a dalších 5,3 % tvoří buď rodilí Asiaté nebo občané asijského původu.

Snahy zvýšit počet obyvatel vedly po 2. světové válce k podpoře přistěhovalectví bělochů z evropské pevniny. Australská vláda teprve v r. 1973 formálně vyhlásila ukončení diskriminační imigrační politiky „bílé Austrálie“, což značně ovlivnilo charakter přistěhovalectví v následujících letech.

Trvalá chudoba, chatrné zdraví a nedostatek vzdělání posilovaly nedůvěru domorodců ke společnosti ovládané bělochy. Federální vláda až v r. 1976 uznala nároky Austrálců na jejich půdu a v částech Severního teritoria jim udělila právo na volnou držbu pozemků. Některé svazové státy pak následovaly jejího příkladu. Téměř všechny z 260 původních jazyků zmizely; zachovalo se jich jen velmi málo. Po celé Austrálii se dnes užívá angličtina. Téměř polovinu věřících tvoří protestanté, 1/4 římští katolíci.

Většina populace žije ve městech na pobřeží, 6 největších aglomerací (Sydney, Melbourne, Brisbane, Adelaide, Perth a Canberra) soustřeďuje téměř 70 % obyvatel země. Vnitrozemí je osídleno minimálně (méně než 1 obyvatel na km2).

Hospodářství

Austrálie je vyspělý průmyslově zemědělský stát s bohatou surovinovou základnou a významnou těžbou nerostů, výrazně exportně zaměřený.

Zemědělství

Australské zemědělství zaměstnává necelých 5 % pracujících a má svými přebytky světový význam. Orná půda a trvalé kultury zaujímají jen necelých 6,5 % rozlohy státu; více než polovina plochy země připadá na pastviny. Většina zemědělské půdy trpí nedostatkem vody, velká část orné půdy musí být zavlažována. Přesto díky mechanizaci a novým metodám hospodaření zemědělská produkce od r. 1950 vzrostla o více než 150 %.

Nejdůležitějšími plodinami jsou cukrová třtina kultivovaná především v pobřežním pásmu Queenslandu a pšenice na jihovýchodě a jihozápadě země. Velké klimatické rozdíly dovolují pěstovat nejrůznější druhy ovoce; vzrůstá také vývoz vína pěstovaného hlavně na vinicích Jižní Austrálie a Nového Jižního Walesu. Na zavlažovaných půdách se dále pěstuje bavlna, rýže, sorgo, zelenina, luštěniny a tabák.

Rozhodující je však živočišná výroba. Téměř celá třetina kontinentu je vyčleněna pro chov ovcí. Austrálie má největší stavy ovcí a produkci vlny na světě. Chov skotu vyžaduje kvalitnější vysokotravní pastviny a je soustředěn do oblastí s vyššími srážkami: na maso zejména v Queenslandu a v Novém Jižním Walesu, pro mléko pak blíže místům spotřeby na pobřeží Nového Jižního Walesu a Viktorie.

Austrálie má rozsáhlé původní lesy s hospodářsky využitelnými druhy dřeva hlavně ve východních horách, v Západní Austrálii a na Tasmánii. Největším odběratelem dřeva je Japonsko. Pobřežní oblasti Západní Austrálie a Tasmánie jsou hlavními oblastmi rybolovu.

Průmysl

Austrálie vlastní jedna z největších ložisek železné rudy (oblast Pilbara v Západní Austrálii) a bauxitu (Arnhemská země a Yorský poloostrov) na světě; je také světově významným producentem rud olova, a zinku, manganu, uranu, zlata, stříbra mědi, wolframu, niklu a kobaltu. 1. místo na světě zaujímá v těžbě rud vzácných kovů (zirkonu, rutilu a ilmenitu). Světoznámá jsou naleziště opálů. Nový Jižní Wales a Queensland mají velké zásoby černého a Viktorie hnědého uhlí. Ropa a zemní plyn se těží v šelfových vodách Viktorie a na severovýchodě Jižní Austrálie. Suroviny se vyvážejí do celého světa. Velká část exportu paliv a železné rudy směřuje do Japonska.

Většinu (90 %) energie poskytují tepelné elektrárny na uhlí a zemní plyn, pouze Tasmánie je téměř výhradně zásobována energií z vodních elektráren. Austrálie má jeden atomový reaktor, ale žádné jaderné elektrárny.

Zpracovatelský průmysl se od konce 70. let těžce vyrovnává s konkurencí výrobků z jihovýchodní Asie. Nejdůležitější odvětví představuje černá a zejména barevná metalurgie, strojírenství (dopravní prostředky, těžební, stavební a zemědělské stroje), petrochemie, elektrotechnika a elektronika. Více než polovina průmyslové produkce je soustředěna ve dvou největších městech – Sydney a Melbourne. Rozsáhlý je potravinářský průmysl, zpracování vlny, masa a kůží. Rozvíjí se turistický ruch, zvláště na tichomořském pobřeží.

Doprava a spoje

Asi 4/5 všech nákladů se přepravují po silnicích, a proto se do stavby nových silnic značně investuje. Infrastruktura ve městech však dosud neodpovídá požadavkům rostoucí dopravy. Železnice slouží velkokapacitní přepravě nerostných surovin, obilí a dalších zemědělských surovin na velké vzdálenosti. Spíše turistickou atrakcí je známá transaustralská železnice ze Sydney, resp. Adelaide do Perthu. V zemi je na 70 významnějších přístavů; většina z nich obsluhuje hlavní města svazových států a průmyslová a těžební střediska. Největší jsou Sydney, Melbourne, Newcastle a Dampier (vývoz železné rudy). Pravidelná vnitrostátní letecká doprava využívá asi 450 letišť; spojení s odlehlými oblastmi obstarávají malé typy letadel. Australská letecká společnost Qantas přepravuje cestující do 24 zemí světa.

Svobodný tisk má v Austrálii dlouholetou tradici a značný vliv, ale deníky s celostátní působností začaly být vydávány teprve nedávno. Nezávislá Australská rozhlasová společnost je financována státem, ostatní rozhlasové a televizní stanice vysílají na komerčním základě. Místní rozhlasové a televizní stanice jsou financovány ze státních prostředků i z příjmů z reklamy.

Zdravotnictví a sociální péče

Zdravotnictví v podstatě financuje stát. Australský systém všeobecného zdravotního pojištění poskytuje pacientům náhradu 85 % standardních výdajů. Zvláštní zdravotnickou péči pro domorodce žijící v původních komunitách financuje federální vláda, ale spravují a kontrolují je sami Austrálci. Odlehlým oblastem slouží proslulá Královská služba létajících lékařů založená r. 1928.

Australský svaz, podobně jako Nový Zéland, byl průkopníkem systému sociálního zabezpečení a státní starobní důchody zavedl už v r. 1909. Dnešní systém sociální péče ovšem poskytuje mnohem širší zabezpečení.

Školství

Základní a střední vzdělání je bezplatné a školní docházka je povinná do 15 (na Tasmánii do 16) let. Asi 2/3 dětí se učí ve státních školách. Existuje i rozsáhlá síť předškolních výchovných zařízení. Systém středního vzdělání tvoří převážně smíšené školy všeobecně vzdělávacího typu.